V bříšku těhotné ženy byla najednou tři miminka… Jeden byl malý věřící, druhý malý pochybovač a další malý skeptik.
Malý pochybovač se ptá: Věříte vlastně v život po porodu?
Malý věřící: No jasně. Vždyť náš život tu je proto, abychom
rostli a připravili se na život po porodu. Abychom byli silní na to, co nás
čeká.
Malý skeptik: Blbost! Život po porodu přece neexistuje. Pche, taková
kravina! Jak by to asi vypadalo???
Malý věřící: To ani já přesně nevím. Ale určitě tam bude víc světla.
A možná budem běhat a jíst pusou!
Malý skeptik: Si spad z višně, ne??? Nebo ti snad přeskočilo?
Takovej haluz… Běhat? To se přece nedá! Jíst pusou? Docela směšná představa!
Existuje snad pupeční šňůra, která nás živí. To není možný běhat a papat skrze
pusu! Kdepak..., pak nic není…
Malý věřící: Ale jo, určitě je to možný. Akorát to bude všechno
trochu jinak, než si myslíme. Víš, my si to teď nedovedem představit. Je to prostě
strašně moc velký na to, abychom to pochopili... Ale bude to fakt hustý!
Malý skeptik: Hele, vem si fakta. Ještě nikdo nikdy se po porodu
nevrátil. Rozumíš? Konec, veta, šlus, the end… Porodem život končí. A možná to
je dobře. Stejně to je tady jen jedno velké trápení a furt strašná tma.
Malý věřící: Víš, já nevím, jak to bude pak. Fakt nevím... Ale v
každém případě tam uvidíme mámu a ona se o nás postará.
Malý skeptik:Cože? Máma? Ty věříš v nějakou mámu? A kde jako podle
tebe je???
Malý věřící: Vždyť je všude okolo nás. Jsme a žijeme v ní a skrze
ni. Bez ní není přece vůbec možné existovat.
Malý skeptik: Blbost! Co to dneska meleš? Nikdy jsem nic z žádný
mámy neviděl, takže nemůže existovat!
Malý věřící: Někdy, když je ticho, můžeš ji slyšet zpívat a cítit,
jak hladí náš svět. Já věřím, že náš skutečný život začne až potom. A to
teprv budem čubrnět…
(převzato...)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.